Nemáte kapesník?

Se začátkem října přišla rýma.
Nic velkého; taková ta rýmečka, z vtipů o nemocných mužích.
Asi jsem krapet podcenil umělou inteligenci, která doma řídí termohlavice radiátorů.
A v noci se ochladilo.
Možná za to může jeden kandidát.
Pokašlával…Musel vědět, že má chřipku!
Nebo jsem to chytl v čekárně u doktora, kam jsem si šel pro razítko, aby mi vrátili řidičák?
Nebo ten pohřeb?
Všichni posmrkávali, plakali a potřásali si rukama…

Je listopad, pecky z citrónů ucpaly trysky v myčce.
Chytla mě záda.
A už to mají všichni okolo mě.
Moderní medicínu vystřídaly babské rady.
Ještě předtím, však Acylpyrin nahradil Coldrex
Česnek Acylpyrin
A česnek bylinkový čaj.
Už nesmrdím česnekem.

Musel jsem projít náročnou odvykací kůrou.
Ze závislosti na nosních kapkách.
(Lékárnice měla pravdu.)

Vypotit; a do postele dvoje vlněné ponožky!
Radí lékař.
A já se přitom potím pořád.
V telefonu mi není rozuBět.
Bojím se jít na schůzku s klientem.
Klient je přitom rád, že v tom není sám.
A oba před sebe položíme mobil a balíček kapesníků.

Už pátý týden věřím, že TO skončí.
Že dnešní prokašlané ráno bylo poslední, a že právě otevírám poslední krabici kapesníků.

Na začátku příští hospodářské krize bude rýma.

Doba kamenná

“JEN TO, CO MÁME VYSTAVENÉ.”

Odpověděla prodavačka
v kamenném obchodě
na můj dotaz.
A dál se věnovala svému
poslání,
kterým bylo
hlídat
(společně s muži v černém)
vystavené zboží
před zloději.

Vždycky, když takový kamenný obchod
(doba kamenná cca 3 mil.let př.n.l)
opouštím
za přísného dohledu ochranky zboží,
považován za rafinovaného zloděje,
který si to dnes jen “okoukl”
a zítra něco šlohne!
tak si přeji, aby byla už co nejdříve vynalezena 100% ochrana zboží před zloději.

A představuji si ten den, kdy
předstíraná služba,
malá nabídka
a zloději v obchoďácích
zmizí.

Toho dne se na mě prodavačky
sesypou.
Protože hned u vchodu
s pomocí umělé inteligence ve svých brýlích
rozeznají můj obličej,
záliby
a tužby.
A s detailní znalostí historie mého prohlížeče
a mé nákupní historie mi v mžiku prodají vše, co budou chtít, a mít.

Už se na konec téhle doby kamenné těším.
“Víme co chcete!”
Budou hlásat billboardy.

Ale po Vás,
prodavačích ze staré školy,
kteří jako šelmy sledujete každý můj pohyb “na place”
a ve vhodný čas a
nenápadně
se ke mně přitočíte…

Po Vás se mi v budoucnosti občas zasteskne.

Odejít včas

Počkejte, jak to myslíte?
Odstěhovat se za prací?
A co manželka? Děti?
Podíval se na mě taxikář užasle

Známe to všichni.
Sejde se v práci výborná parta,
překvapivě se vydaří středeční pivko,
Nebo se do finále blíží náročný projekt, který řídíte.
Je to okamžik; a najednou si uvědomíme,jak velké zažíváme vzrušení.
Že je nám u toho ale fajn.
Je legrace,
ale i Adrenalin;
naše mysl je ve Flow.
A odejít je téměř nemožné.
Proč taky?
Výborně se bavíme a
„Přece nebudeme v domově důchodců ti, kdo poslouchají zážitky ostatních!

Na druhou stranu, odejít ve správný okamžik…
z práce, ze vztahu, nebo třeba i z večírku…
To je kumšt!
Ne nadarmo se říká: umění včas odejít.
Připusťme si ale, že je často dílem okamžiku,
kdy se to celé zvrhne:
K vedlejšímu stolu přijdou holky.
Někdo poručí pití přijedou policajti…
Projekt je zastaven, přijde krize výpovědi.
Od přírody jsme všichni vybaveni dvěma základními mechanismy pro zvládání náročných situací:
Fight OR flight.
Bojuj nebo uteč!
Máme v životě dvě jednoduché volby a přesto (když na to přijde) nevíme, kterou si vybrat.
Jen zbabělci utíkají z boje!
Slýcháme jako malí.
A některým z nás rodiče sdělili ještě jednu, taktéž velmi důležitou životní moudrost:
„Když necháš sýr dlouho zrát, tak se zkazí.“