Rubrika: Nezařazené

Nebyl jsem to já,
kdo si do zasedačky přinesl můj životopis.
Člověk na druhé straně stolu
mi na konci obchodní schůzky položil pár otázek
týkajících se mé kariéry
a přímo do mého životopisu
si udělal propiskou pár poznámek.

…

Psaní do vytištěného životopisu
je oblíbeným nešvarem
pohovorujících.
Ten, kdo v ruce
drží životopis
Má navrch.
Klade dotazy, ověřuje si fakta…
Držení životopisu také umožňuje zamaskovat
Nepřipravenost pohovorujícího
A psaní rukou do vytištěného pédéefka
To je velký anachronismus.

Doba,
kdy i můj stůl přetékal
vytištěnými Europasy
plných poznámek
psaných rukou
je naštěstí pryč.
Životopisy, kterými se dnes kandidáti prezentují,
Jsou často umělecká díla.
Profesionálně graficky zpracované
přehledy
s piktogramy,
časovými osami a kvalitními fotografiemi.

Mám rád krásné životopisy.
Jazyk takových životopisů je zpravidla,
Produktivní, bez překlepů a chyb.
Moderní životopis často čteme poprvé na počítači
a proto odkazuje na internet –
k osobním stránkám, blogu či LinkedInu.

Zamysleme se nad tím,
Co prozrazuje vytištěný životopis,
do kterého si v průběhu rozhovoru píšeme a
často i čmáráme
o nás.

Výskyt sexuálního obtěžování studujících na českých vysokých školách
Prevence rizikové virtuální komunikace
Legitimizace veganství v přátelském vztahu

Cituje názvy současných diplomek
v lednovém rozhovoru známý spisovatel
Benjamin Kuras
A klade si otázku
„Čím se budou tahle děcka z humanitních fakult živit?”

…

Tak jako on nemůže
sehnat zámečníka.
Čeká už třetí týden
i Belmondo
v Muži z Acapulca (1973)
na instalatéra.

A můj zedník, kterého jsem si našel podle
fotek jeho koupelen
na Instagramu
mě ghostnul
a ani na druhý smluvený termín
nepřišel.
Asi ho přestanu sledovat.

Matka „děcka“,
které celá ta léta podporovala na vysoké škole,
A chtěla mu dopřát
To nejlepší.
Si smutně posteskla:
„Vždyť ani nevím, co ten můj kluk studuje a co s tou školou bude dělat…“
A Praha reguluje
AirBnB
i vztahy s Čínou;

Evropa lamentuje,
že odešla Británie.

A v německém Lidlu
právě
zahajuje britský týden.

Pro svého klienta se snažím získat ředitele výroby.
A jako ve známé dětské hře „rybičky rybičky, rybáři“ bydlí všichni ideální kandidáti
v Čechách a
firma je na Moravě.
Samozřejmě, že na příštím projektu to bude přesně naopak.
Prokletí Česka
Noční můra všech recruiterů.
Brňák do Prahy?
Moravák do Čech?
To spíš poteče voda do kopce.
…
A přitom za to, že si musíme okolo fabrik,
kam hledáme nové manažery,
rýsovat „kolečka dojezdové vzdálenosti“
Může jeden člověk.
Josef Vaněk
Otec ikony české architektury – rodinného domu typu V, přezdívaného
Šumperák.
Desetitisíce československých rodin podle jeho návrhu vytvořily svépomocí svá
rodinná sídla, která
Nehodlají opouštět.
Šumperák, to je
Řád práce, který sice ztrácí postupně svou cenu,
ale ve své době
O svých obyvatelích
vypovídal
Že jsou zruční a pracovití, protože si ve „volném čase“ postavili dům
a že mají vkus.
…
Tomáš Pospěch, fotograf a historik se věnuje dokumentaci tohoto českého fenoménu a
téměř 600 těchto domů nafotil a zdokumentoval.
Tisíce domácích kutilů si podle návodu Josefa Vaňka složili svůj vlastní domek.
Čech je na svůj (údajně naivistický) Šumperák hrdý.
A proto by měla česká HR nabídnout v rámci relokačního balíčku
přestěhování z moravského
do českého šumperáku.

Zastesklo se mi po benzínovém zapalovači.
Asi nejspolehlivějším stroji, který jsem kdy používal.
Měl doživotní záruku, jedinečný zvuk i zápach
benzínu.
Museli jste o takový zapalovač pečovat,
pravidelně ho doplňovat a
on všem kuřákům (na revanš)
o vás mnohé sděloval.
Minimálně to,
co domácí zvíře říká o svém majiteli
že ho má rád, a proto je
naživu.

…

Minulý týden jsem si uvědomil,
Že máme letos výročí.
Jsme spolu už třicet let.
Já a moje zkoušečka.
Věrný společník elektrikářů,
Kteří se „Vadaskou“ dotýkají
Nebezpečných drátů.
Každý, kdo sleduje elektrikáře při práci
Se vyleká, když jeho vadaska zahrká.
220!
životu nebezpečno!
Hlásí.
…
„Co to máš za měřák?“
Pozastavil se nad fotkou mé vadasky v mobilu kolega.
„Koupím ti nový!“
Nechci.

Elektrikáři,
Vládnou živlu z nejnebezpečnějších
A musí si být 100% jistí, že je jejich práce nezabije.
Elektrikář musí používat abstraktní myšlení
představit si,
Že odněkud někam
vede elektrický proud.
Ne, že jen tak „něco, někam vede“,
Ale že on to vede.

…

Benzínové zapalovače končí
Moderní cigareta je elektronická
A autem budoucnosti je
Elektromobil.
Mechaniky nahradí
Elektrotechnici.
a
Nejspolehlivějším zařízením,
Mého života
je tahle stará a odrbaná
Vadaska.

Aleluja.

„Bolestí jsem šílel,
Na záchod jsem se plazil…
A měl jsem z toho úplně mrtvou nohu!“
Slýchám.

A řeč není o (téměř bulvární problematice pracovního života)
Prokrastinaci.
Nejde ani o další, daleko pikantnější téma korporátního bulváru, kterým jsou psychopati.
(Ono, když se začne v kuchyňkách proslýchat, že někdo je „na lidi ras“
Tak netrvá dlouho a
někdo si něco nahraje na mobil,
nebo něco někomu přepošle,
nebo se někdo v práci
zhroutí.
A psychopat je pryč.)

…

O vyhřezlých ploténkách se toho tolik nepíše a přitom
je to zlo,
které „jen tak“ nezmizí.
Zpravidla s ním přichází konec jedné kariéry
a může to být kariéra sportovní,
pracovní,
či sexuální.
S vyhřezlou ploténkou nemůžete sedět, chodit, stát a pak už ani pořádně ležet.
Musíte s ní k doktorovi, protože
bolest je nesnesitelná.
Čekají vás léky na její (a vaše) tlumení,
Rehabilitace (rozuměj cvičení na ochablé zádové svaly a
nová židle).
Operace.

Vyhřezlá ploténka,
To je kariérní předěl.
Třeba i vozík
a
řešení na takové vystoupení z „komfortní zóny“
vám nabídne maximálně pojišťovák.

Vyhřezlá ploténka – to je volání o pomoc.
Volání těla,
Protože mysl je právě ve „flow“
„v práci by to bez nás nešlo“
a
„až tohle dokončíme, tak si uděláme čas sami na sebe“.

„Takhle to už dál nejde!
S tím žraním musím něco udělat!“
Stěžujeme si na začátku nového roku
do telefonu kamarádům.
„Ani mi nemluv, já přibral přes Vánoce pět kilo…“
Zní zpravidla z druhé strany.

V tomto týdnu nás to ale čeká!
Skoncujeme s prokrastinací, a protože už
máme sbalenou novou sportovní tašku (a
navzdory všem těm trapným vtipům o přeplněných posilovnách v lednu)
Na to tento týden určitě vlítneme.

Na začátku roku nastupují noví šéfové.
A aby dostáli přísloví, že nové koště
Dobře mete
Chystají se, že na to taky vlítnou.

V lednu nám najíždějí do produkční fáze nové projekty
přišli s nimi noví dodavatelé
a přinesou nám nové problémy.

Plátcům DPH už v lednu účetní spočítají jejich nové daně
a všem nám přijdou v lednu do schránek ty složenky na které vždycky zapomeneme.
Optimisté se těší, že od ledna už budou „bydlet v novém“
Namísto toho se však naplní
jejich zlý sen,
protože budou muset do IKEA
mezi ostatní optimisty.

Vysokoškoláci mají
Zkouškové.
A pokud jste už zapomněli, co to obnáší,
Tak je to:
Panika,
Nutella,
A sledování všemožných řad nových seriálů na Netflixu
Najednou.

Psychology
Čeká v lednu obrovský nápor nových zhroucených zájemců o
naléhavé konzultace.
A oni skokově zvýší ceny jako UBER o Silvestru.

„Víš co je nejdepresivnější funkce v mobilu?“
Přimhouřil oko při své otázce Richard.
Screentime?
Ne.
Automatické opravy?
Ne.
TO, jak mi každé ráno ukazuje, co jsem dnes dělal před lety.“
…
Už jste se ve své galerii ohlédli za letošním rokem?
Ne?
Určitě tam máte Všechno:
Oslavy
Lásku
Videa z cest.
Opileckou radost i
Škrobené pózy.
Smlouvy
Paragony
Fotku zubu, co se rozštípl
Přepážku, u které odevzdáváte řidičák.
Na půl roku.
Nové kolo.
Parte a
Podzimní selfíčko s černou vázankou a mlhou v pozadí ráno před pohřbem.
Hmotnost napsanou na ledničce.
Oznámení z nástěnky ve výtahu, abyste nezapomněli, že nepoteče voda a pak taky
Všechny ty fotky pro pojišťovnu –
Detaily útrap letošního roku
Ve vysokém rozlišení.
…
Namísto
Alb s fotografiemi,
Krabic nepovedených fotek co do alb nepatří,
Diapozitivů pro diashow
Zvětšováků, kinofilmů, leštiček a desítek hodin strávených
pod červeným světlem
Máme v mobilu ikonu,
Ze které jde občas strach.
…
Nechtěl jsem ve svém posledním letošním fejetonu bilancovat.
Smutně se ohlížet a optimisticky vyhlížet
Co nás čeká v roce příštím.
Psát, že spoustu věcí jsem nestihl, zanedbal a nedokončil,
A že se mi povedlo tamto a ono…
jako Vám.
Ale nějak mi to ujelo.
Chtěl jsem vlastně jen poděkovat.
Za to, že jste tady se mnou.
Takže:

Díky

a kdy jste se rozhodl, že si budete hledat novou práci?
Zeptal jsem se ho.
Seděl naproti mně,
koukal do svého životopisu a
přemýšlel.

“Nevím, někdy okolo Vánoc? Na konci roku?”

…

Na změnu myslíme nejvíc
právě teď – o Vánocích.
Omámeni skořicovou atmosférou
Štědrých dní,
obtěžkáni
nekonečnem dobra z
nekonečna reklam.
O Vánocích se i ta nejtvrdší srdce téměř, jako když spolkneme
Viagru
naplní láskou a touhou obdarovat.

A tak si zpravidla v čase Vánoc,
(obklopeni milujícími nejbližšími
Povzneseni koledami a
dojmuti proudem
happy endů
televizních pohádek,
Vůní jehličí v interiérech našich domovů,
v kombinaci s
Chutí vanilky, kokosu, kakaa
Pomerančů,
Mandarinek a
Banánů)

Uvědomíme,
že jsme v práci už dlouho nedostali žádný
dárek.

A je nám to líto.

Žebříčku mých nejoblíbenějších povolání už dlouhou dobu kralují řidiči Uberu.
Moc rád si s nimi (pokud za jízdy mluví) povídám, a tak trochu se cvičím v náročné komunikační disciplíně,
kterou je Small talk v Uberu.
Patnáct minut a dost.
…
Třeba včera večer:
TAM mě vezl syn majitele půlmiliardové stavební firmy a
ZPĚT bývalý generální ředitel jedné velmi známé zahraniční značky.
Se „synem“ jsme řešili to, jak mu otec nechce firmu předat (a on by přitom věděl, jak ji postavit na nohy, akorát otec nechce všechny ty, co ho okrádají, vyhodit).
A s „generálem“ jsem se nasmál jako nikdy.
Už po pár minutách jízdy s ním jsem pojal podezření, že asi bude „nějakej manažer“, ale pak jsem si řekl, že beztak slyším trávu růst a že vidím ty manažery všude.
…
Jako malý kluk, chtěl jsem jezdit na stupínku popelářského auta,
Na základce řídit náklaďák,
v době Sojuzů; lítat raketou a později
sanitkou jako doktor Jandera.
Na vysoké jsem litoval, že jsem nikdy nepracoval dlouho do noci v baru
A vůbec by mě nenapadlo, že si v pozdní dospělosti vysním další povolání.
A až mě headhunterství přestane bavit půjčím si Oktávku a
budu jedním z nich.
Členem společenství digitálních svobodných dopravců. Bývalých a současných manažerů.

Najít si novou práci prý trvá dlouho.
Karolína Kašparová, studentka britské a americké literatury o tom píše na svém blogu v článku o hledání zaměstnání (https://bit.ly/36dIm2d).
Proces hledání přirovnává k „dobývání byrokratického zámku“ a poukazuje na jeden (pro ni velmi důležitý a frustrující) aspekt – a tím je jeho časová náročnost.
Desítky hodin strávené hledáním práce!
Mileniáni… chtělo by se říci.
Všechno musí mít hned!
Nemyslím si, že největším problémem HR je nadměrná byrokracie.
Tu bychom možná ještě našli ve státní správě.
(stále zde jsou na webech formuláře pro vyplnění rukou…)
Efektivita komerčního náboru prošla za poslední dekádu revoluční proměnou.
Podobně jako seznamování.
A tak jako novodobý „Speed dating“ na nás klade stále se zvyšující nároky.
Především při rozhodování.
„Nepřicházím právě TEĎ o svou životní lásku?“
…
Pracovní inzeráty nově sázejí na impulsivní reakce.
Nutí nás kliknout TEĎ, protože za týden už nebudou v záplavě inzerátů k nalezení.
CV není třeba zasílat.
HR se musí rozhodovat a reagovat rychleji než dříve,
a být „nejagilnějšími“ útvary organizací.
V éře „komoditizace“, jsou si kandidáti a nabídky práce rovni.

Protože je normální „swajpnout doleva.“

#executivesearch #stavimenalidech #decomoditization #recruitment #decisionmaking