Rubrika: Featured

„Jak může takový člověk řídit firmu, když neuřídí sám sebe? Pro takové tlusté prase dělat nechci.“
(Skončil nasupeně náš telefonát kandidát na pozici šéfa IT.)

„Měl bys k nám přijímat víc lidí co hrají na nějaký hudební nástroj!“ řekl mi kdysi můj šéf. „Je s nima větší sranda!“

„Kdo je ten pán, a proč tak pomalu chodí?“ zeptal se mě můj někdejší (jiný) šéf. „Nový brusič, dnes nastoupil.“
„Okamžitě ho propusťte; už podle chůze za nic nestojí.“

„Ty kanceláře byly strašné, tam bych nemohla dělat. Nezlobte se.“ Nakrčila nos a ztišila hlas svěží padesátnice, které klient nabídl o 5000 víc, než měla v současné práci.
…
Co jsou klíčové faktory, které rozhodují o úspěšném přestupu?
Pokouším se je odhalit vždy, když s klienty diskutujeme, jak by měl ten “nový člověk” vlastně vypadat. Rozebíráme leadership, skills, cultural fit, a často spolu nadšeně tvoříme ideál. Homunkula.
Myslívám na nevyřčená očekávání kandidátů. Moc jejich manželek. Parťáků na běhání a kamarádů z práce.
Myslím ale i na nepředvídatelné klienty, rozhodující se po první vteřině pohovoru.

„Motorkář. Jako já.“

A myslím i na kandidáty, kteří se nakonec rozhodnou zůstat tam kde jsou, protože to tam znají a všeho nového se bojí.

Nevyzpytatelnost lidského rozhodování je úchvatná…

„Odkud?“, zeptal se taxikář, který pro mě přijel na Háje.
Z teambuildingu.
„A to video, jak ten chlap padá se zavázanýma očima, na druhou stranu, než má, jste viděl?“

Všichni jsme se HO už zúčastnili. Na jeho konci seděli v kruhu s kocovinou. A slyšeli sami sebe říkat, co se nám na uplynulých dnech líbilo.
Teambuilding. Náročná disciplína v oboru mezilidských vztahů.
Teambuildingy lámou vaz personálním ředitelům. (Sám jsem kdysi na jedno takové místo nastoupil.)
A ve srovnání s teambuildingy jsou vánoční večírky pohoda.

Už od příjezdu různými vozy (on má superba?) se hraje tvrdá hra.
Všichni přísně posuzují a srovnávají. Lektory, ty sebevrahy, pokoušející se zkrotit zprvu zcela studený, postupně se však přehřívající jaderný reaktor.
Jídlo i ubytování.
Při skupinové dynamice se v malých penzionech vaří guláše složené z pádů do náručí našich kolegů, her u stolů i venku a coffee breaků, které vždy trvají déle než mají.
Upřímnost k našim kolegům, sex pod vlivem alkoholu a zvratky na pokoji, kde spíme po dvou či po třech, stojí zpravidla za naší hanbou.
Ti šťastnější z nás se pak nemusejí dívat ráno do očí svým kolegům s pocitem, že včera v noci udělali nejstrašnější věc svého života.
Smolaři na snídani nejdou a po cestě domů nadýchají zbytkáč.
Máme červen, měsíc teambuildingů.

„To zase bude“, povzdechl si zpocený soused, řidič autobusu, ve výtahu.
„To léto je za trest.“
Měli jsme v jednom z mých předchozích zaměstnání velmi pečlivou asistentku Marcelku. Před příchodem letní sezóny nechala všechny naše klimatizační jednotky v kancelářích vydesinfikovat.
Věděla, že s prvním zapnutím klimatizací, je jen otázkou času, kdy přijde letní angína.
Bolest v krku to je daň za komfort našich kanceláří.
Hrozba daleko větší, než když vám celá dovolená proprší.
Pokud jste snad na letní angínu zapomněli, tak hlavně teď nezadávejte (ve vychlazené kanceláři) do vyhledávače „klimatizace mikroby.“
Po přečtení několika článků o bakteriích, které s námi v našich filtrech žijí, vás v krku začne přinejmenším (jako vloni) pobolívat.
Kolektivy ve velkých, sdílených kancelářích se od dnešního dne rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Klimatizace na 21 a klimatizace na 19.
Tlustí se začnou potit.
Hubeným bude v kancelářích na 19 zima.
Nejslabší kusy ulehnou s horečkami.
Muži v oblecích budou nenávidět své kolegyně v sukních a letních blůzkách.
Dlouhé kalhoty a košile budou v tramvaji štěkat na trička a kraťasy.
Startupy s větráky budou závidět korporacím jejich klimatizace.
A zase se vyrojí kvanta článků o antiperspirantech.
Ty nám všem však budou úplně k ničemu.
Pěkné léto.